Hrdlívský zpravodaj

Sokol Hrdlív má, díky aktivitě předsedy, zpravodaj o dění v klubu. Bude k dostání v tištěné podobě a z prvního čísla máme první informace !!!!!!

Z NAŠÍ AKADEMIE

Představujeme Vám jednu z našich fotbalových nadějí, talentovaného středopolaře Matyáše Mišika (12).

Maty (vlevo) se svým starším bratrem Lukášem.

1. Maty, jak dlouho už hraješ fotbal?
Už více než 9 let, začal jsem hrát opravdu brzy.

2. Kdo je tvůj nejoblíbenější fotbalový hráč a proč?
Dříve to byl Tomáš Rosický, obdivoval jsem jeho styl hry. Z dnešních hráčů mám nejraději kapitána Sparty Láďu Krejčího.

3. Jaký je tvůj nejoblíbenější fotbalový tým?
Sparta Praha!

4. Jaká pozice na hřišti Ti nejvíce vyhovuje?
Střední záloha.

5. Jaké jsou tvé nejsilnější stránky ve hře?
Asi rychlost, čtení hry, přemýšlení a plánování toho, co udělám, několik kroků dopředu.

6. Jaké jsou tvé cíle ve fotbale?
Chci být profesionál a fotbalem se živit jako hráč, případně se pohybovat ve fotbalovém prostředí v jiné roli.

7. Jaké jsou tvé nejoblíbenější fotbalové momenty, které si pamatuješ?
Můj první gól! Myslím si, že to bylo v zápas proti SK Slaný.

8. Co ti fotbal přináší do tvého života mimo hřiště?
Hlavně kamarády. A sportovně založený, aktivní a zdravý životní styl.

9. Jaký je tvůj oblíbený fotbalový trik nebo dovednost?
Elastico!

10. Kromě fotbalu, máš ještě nějaké jiné zájmy nebo koníčky?
Nemám jiné aktivní koníčky, ale obecně rád sportuji, nejraději mám jakékoliv míčové hry.

11. Kdo tě ve tvém fotbalovém rozvoji nejvíce ovlivnil?
Trenéři a samozřejmě rodiče, jejich podpora.

VELKÝ ROZHOVOR
S KOUČEM

Karel Petrášek (53), trenér „A“ týmu mužů.

Karle, prosím, prozraď nám něco o své hráčské kariéře. Kde jsi fotbalově vyrostl?
Začínal jsem na TJ ČKD Slaný, od starší přípravky až po dorost a hrálo se většinou o postup do divize.

Jsi tedy slánským odchovancem. A co dospělý fotbal?
Po vojně to byly Tuřany, Knovíz, Velvary, Zichovec, F.K.Rozdělov, a na samém konci kariery Třebichovice.

Prosím, pověz nám něco více o Zichovci. Vím, že jsi tam zažil období fotbalového booomu.
Strávil jsem tam osm let. Byla výborná parta lidí, například jsme jako hráči svépomocí postavili současnou tribunu – to už se dneska často nevidí. Dělalo se tehdy nové hřiště, jezdilo se na soustředění do Nymburka, povedl se postup do třetí třídy. Ale hlavní bylo že u všech byl fotbal na prvním místě, to mi dnes ve fotbale chybí, ale bohužel je dnes jiná doba. Bylo to krásné období.

Někteří hráči už během kariéry myslí na to, že jednou budou chtít trénovat. Jak jsi to měl Ty? A kde jsi jako trenér začínal?
Vykrystalizovalo to samo, jako hráč jsem začal trénovat žáky na Zichovci. Po přestěhovaní na Kladno můj syn začal hrát za Slovan Kladno, tak jsem to vzal na rok (mladší žáky). Poté jsem trénoval ještě dorost na Novo Kladno, a muže na Stochově a v Třebichovicích.

Jak jsi se dostal k trénování Hrdlíva?
Dostal jsem dvě nabídky od předsedy a kamaráda Míly Mostka. Na tu druhou jsem kývnul po asi hodinovém sezení. Dávalo mi to smysl, i když jsem šel do neznáma, stavěl se nový tým s dvouletým cílem postoupit do okresního přeboru.

Co si myslíš o svém současném kádru a jaké jsou týmové ambice v horizontu dalších dvou nebo tří sezón?
Co se týče týmu, tam bych řekl, že do budoucna je zabezpečený, pokud jde o hráčskou kvalitu. Mládež je výborná, tam když kluci vydrží a bude je to  je to bavit, tak má Hrdlív na 15 let vystaráno – za to chci poděkovat všem trenérům,  jak to dělají protože vím že to nemají lehké, ale to neznamená že nemůže přijít posílení. Momentálně má můj tým vnitřní sílu, charakter a sebevědomí, cíl je udržet se a do dvou let postup do 1. B třídy.

Jak se vyvíjel tým od doby, co jsi se ujal trenérské role?
Od začátku dávám šanci mladším hráčům, bohužel ti starší z určitých důvodů skončili. Průměrně ten tým výrazně omládnul a získal postupně vice zkušeností, a to i díky starším hráčům, kteří zůstali.

Jak se snažíš rozvíjet mladé talentované hráče v týmu?
Musí hlavně cítit důvěru a umět si nechat poradit a taky pochválit. A samozřejmě tréninkem, specifickými tréninkovými jednotkami.

Jaké zajímavé hráče jsi za svou kariéru trénoval?
Myslím, že každý hráč je něčím zajímavý, jde mi hlavně o to, jak s ním pracujete, a aby on pochopil vaše myšlenky a vaší filozofii.

Kdo Tě trenérsky nejvíce ovlivnil?
Nemám žádný vzor, ale mám rád trenéry, kteří prosazují ofenzivní styl hry.

Jak bys popsal svůj tréninkový styl nebo filozofii?
Trénink musí hráče bavit, to znamená s balonem a ve stylu soutěžení s určitým intervalem na běhání. Samozřejmě tam musí být střelba a hlavně sranda nesmí chybět, protože trénink je o stmelení týmu.

Jaký byl Tvůj nezapomenutelný moment nebo zápas s týmem a proč?
Těch zápasů bylo více, ale nejdůležitější byl hned první sezonu, kdy jsme hráli o první místo se Stehelčevsí doma. Nešlo o to, kolik jsme dali gólů, ale jak se k zápasu přistoupilo jako tým. No a pak z poslední doby, kdy za mnou chodí starší fandové i do kabiny a děkují za pěkné odehrané zápasy. To člověka potěší u srdce a řekne si že jdeme správnou cestou.

Jak se vyrovnáváš s prohrami nebo obtížnými obdobími v sezóně?
Špatně:-), celou noc si to přehrávám v hlavě a hledám chyby, abychom je příště neudělali. Jak jsem z manželkou, tak to je dobré, ale na chvilku jsem sám a už mi to v hlavě vrtá… Od středy už to je OK, protože se blíží víkend a můžeme to napravit.

Jaké vlastnosti považuješ u fotbalového hráče za nejdůležitější?
Charakter, týmovost, fotbalovost, chuť se zlepšovat.

O Tobě se ví, že fotbalem žiješ. Sleduješ veškeré dění, monitoruješ hráčský trh, jezdíš na zápasy jiných týmů, jsi neustále na telefonu… Přibliž nám více, co obnáší takový týden fotbalového trenéra ve Tvém podaní.
Denně strávím 2 až 3 hodiny fotbalem, kromě neděle, pokud máme volno. Obnáší to komunikaci s hráči, přípravu na tréninkovou jednotku, osobně nebo na videu shlédnout nejbližšího soupeře a udělat poznámky. Zkontrolovat, kdo dostal karty a poslat žádost na svaz o prominutí – v tom mi moc pomáhá naše Jitka. Řeším telefonáty ohledně přátelských zápasů, přestupů, jezdím se koukat na hráče, o které máme zájem. V květnu už začnu dělat letní přípravu a shánět kvalitní soupeře na přátelská utkání. Do toho začíná v červnu volný přestupní termín, což s sebou nese další starosti i možnosti. Je toho doopravdy docela moc, když chcete, aby to dobře fungovalo.

Ty kromě trénování děláš i člena výboru. Není to časově vysilující? Zvláště, když musíš do Hrdlíva dojíždět. Zbývá Ti vůbec nějaký volný čas na rodinu nebo koníčky?
Časově jsem na tom stejně jako ostatní členové výboru, takže špatně 🙂 Ale dali jsme si několik cílů, co chceme vybudovat a myslím, že se nám to daří pomalu realizovat. Rodinu šidím, to je pravda, ale jak mám volno, snažím to hned napravit. Jezdíme spolu na výlety nebo pěší turistiku, dáme relax na chatě. Tímto bych chtěl rodině poděkovat za podporu. hlavně manželce která to nemá se mnou jednoduché.

Pověz nám ještě něco o svém mimofotbalovém životě.
Mám tři děti, čtyři vnoučata, takže o zábavu je postaráno;-)Jaký máš názor na význam fotbalu pro vesnickou komunitu a její identitu?
V každé vesnici by měl být fotbal, je to sportovní i kulturní událost. Lidi to spojuje a je skvělé, že je fotbal v Hrdlívě tak oblíbený. Když se vyhraje, tak se chválí, u prohry přijde kritika, což je dobré znamení, že to lidi zajímá, horší by bylo, kdyby mlčeli